Den, kdy mě rozzuřila hloupost druhých

Před pár dny na mě při procházení facebooku vyskočila tahle fotka:

Můžu vám říct, že mě už dlouho nic nezvládlo tak naštvat, jako právě tenhle příspěvek. Tolik věcí je na něm špatně, že se mi z toho chce až řvát. Tohle bylo zveřejněno jako něco k pobavení. A nepochybuju, že to i některé lidi pobavilo. Ale uvědomuje si někdo z nich, jak se asi musí cítit někdo, komu takhle někdo odpoví? A můžu vám říct, že se tohle neděje jenom v časopise, ale i reálném životě a plno z nás to určitě poznalo na vlastní kůži, a to včetně mě.

V životě jsou věci, které se s námi prostě vlečou. I když jsou dávno v minulosti a my jsme teď úplně někde jinde, než jsme bývali, pořád jsou komentáře spolužáků, rodiny a kamarádů schované v koutku naší paměti a připraveny na to, až ve slabé chvilce budou moct udeřit a naplno se nám připomenout. Když řeknete šestnáctileté holce, že nemá kluka, protože je hnusná, nedokážete si ani představit, co to s ní může udělat. Nemůžete to vzít zpátky, nemůžete jí to vymazat z paměti a i když je to naprosto úžasná holka, tohle s ní zamává. Pokaždé, když přijde nějaký kluk na akci za její kamarádkou, hlavou jí jako obrovský neonový nápis pojede věta, že ona je prostě moc hnusná na to, aby měla kluka. A tohle se bude opakovat, pořád a pořád dokola. Bude tomu věřit, protože je to přece pravda, ne? Ostatní to vědí, ti se na ni dívají pořád, tak jak by se mohli plést? Kdo by s tímhle chtěl být? Sama začne podkopávat sama sebe a přitahovat vztahy, které nebudou šťastné – právě naopak. A to všechno díky jednomu hloupému komentáři v časopise, ve kterém pracují – když to řeknu slušně – naprostí tupci a jejichž šéf dovolí, aby tohle šlo do tisku. Tihle lidé by si měli zapamatovat jednu věc – někdy je lepší mlčet než se snažit být vtipní za každou cenu.

Někteří z vás si asi řeknou, že to beru moc vážně…a možná je to pravda. Jenže já si nemůžu pomoct. Zkuste se vy vžít do toho, že je vám šestnáct. Vaše popularita závisí na ceně vašeho mobilu, facebookových statusech, oblíbenosti vašich fotek na instagramu a samozřejmě na počtu kluků, které máte omotané kolem prstu. Když vám něco z toho chybí, padáte v sociálním žebříčku dolů. A pak si do vás ještě někdo kopne s tím, že jste moc hnusná na to, abyste měla kluka. Bolí to, co? I když jsou to lidé, kteří vás nikdy neviděli a vůbec vás neznají. Teď si představte, že to řekne někdo vám blízký…to je úplně nový druh pekla…

Pokud tohle čte někdo, kdo si něco podobného zažil, řeknu vám jednu věc – vykašlete se na to, co si o vás myslí ostatní. Opravdu. Protože dost často tyhle výroky nejsou založeny na realitě, ale na něčem mnohem zákeřnějším, co sídlí uvnitř těchto lidí – ať už je to závist, touha po pozornosti nebo jenom potřeba zraňovat druhé, aby si sami něco dokázali. Nikdo není hnusný, a především nikdo není hnusný jen proto, že mu to někdo řekl. Dělejte, co vás baví. Buďte šťastní. Ukažte jim, že vy nejste rohožka, o kterou se bude někdo otírat jen proto, aby se sám o sobě cítil líp a aby si něco dokázal. Vezměte ten komentář jako indikátor toho, že něco děláte dobře, protože jak zpívá i Taylor Swift, Haters gonna hate… Dokažte světu, že nikdo jiný nad vámi nemá moc, jenom vy sami. A pokud vám bude někdo házet klacky pod nohy, prostě je vezměte a udělejte si z nich táborák. Věřte, že se budete cítit mnohem líp J. A udělejte mi jednu laskavost – až se příště budete na sociálních sítích něčemu smát, zkuste se na to podívat také z druhé strany. Možná vás ten smích přejde…