Den, kdy jsem zjistila, že lidi jsou blázni

Popravdě, to že jsou lidi blázni si myslím už celkem dlouho. A to mě nevyjímaje. Podle mě jsme každý tak trochu blázen, každý ale trochu jiný. Naším životním posláním je najít takové lidi, kteří jsou stejní blázni jako my, a těch se držet zuby nehty. Navíc, život a svět kolem nás by byl tak trochu nuda, kdybychom všichni byli normální, nemyslíte?

Dnes ale chci mluvit o trochu jiném bláznovství. Konkrétně o sezónním bláznovství. Párkrát v roce nastane období, kdy se lidé začnou chovat tak nenormálně. A vy už asi víte, kam mířím, protože se právě nacházíme v období, které je vrcholem všech sezónních bláznovství – Vánoce. Vánoce jsou vrcholem roku a také vrcholem šílenství, které se odehrává všude kolem vás, sotva se rozhodnete vystrčit nos z domu. Davy lidí shánějící perfektní dárky, stromečky, ozdobičky, jídlo a bůhví co ještě. Pokud si právě teď chcete koupit něco jen tak pro sebe, počítejte s tím, že se o to budete muset poprat se skupinou dalších lidí, kteří chtějí to samé. Toto období vás donutí rozvíjet vaše schopnosti strategického plánování, ale i průbojnost a dravost (pokud se vůbec chcete někam na ulici nebo v nákupním centru dostat, musíte začít používat lokty a v ŽÁDNÉM případě nikomu neuhýbat – jakmile totiž ostatní ucítí zaváhání, tak se vezete a skončíte úplně jinde, než jste původně plánovali).

Někdy mám pocit, že ale lidi ve vší té záplavě balicího papíru, ozdob a vánočních slev jakoby zapomněli, o čem Vánoce doopravdy jsou. Že nejde o nejdražší dárek nebo největší stromeček. Jde hlavně o to, být spolu. A i malý dárek udělá radost, dost často i větší, než drahá hloupost. Protože tady nejde o dárek – jde o darování. To, že si na nás někdo vzpomene, nebo jsme pro něj dost důležití, aby si vůbec dal práci a nějakou tu hloupost nám dal. Právě tohle zahřeje u srdce, právě o tomhle je dávání dárků. Vánoce jsou od toho, abychom byli s lidmi, které máme rádi a na kterých nám záleží. Nejde o množství jídla ani pečlivě naleštěné sklo ve vitríně – jde o blízkost. Jde o pocit, že jsme tam, kam patříme. Že jsme doma. A že jsme někým milováni.

Proto vám radím – lidi, uberte s tím bláznovstvím. Nehoňte se za ,,perfektními“ Vánocemi. Takové je totiž můžete udělat i s polovičním množstvím stresu. Stačí, když tu budete pro své blízké a ukážete jim, že vám na nich záleží. Pak budete mít opravdu perfektní Vánoce.